Electrical storm - Electrical storm

The sea it swells like a sore head and the night it is aching
Two lovers lie with no sheets on their bed
And the day it is breaking

Na posteli leží dívka.
Nespí, jen pozoruje, jak si stíny hrají se světlem na honěnou. Okno po její pravici je otevřené a chladný vítr rozechvívá jemné bílé záclonky. Kalné světlo pouliční lampy obtisklo krajkový vzor na jejich tváře...
Nebdí, je mimo čas a prostor. Nevidí strop ani střechu, vidí hvězdy. Její duše je protkaná neskutečnem, je všude a nikde, letí... Její tělo se stalo jen schránkou, která ukrývá rozechvělé tóny hladiny v bouři. Tak nejistá sama sebou. Tak pohlcená nekonečnem.
Ztracená...

On rainy days we’d go swimming out
On rainy days, swimming in the sound
On rainy days we’d go swimming out...

Zevnitř se dere výkřik, ale něco v hrdle ho zarazí. Je zoufalá nebo jen uchvácená? Kdo to ví – ona ne.
Její duše pláče, ale tělo nehybně leží. Nechápe. Příliš mnoho nechápe. Je slepá...
Kdyby byla kruhem, ona a on by si vyměnili barvy. Kdyby byla mořem, měla by dno nahoře. Celý ten čas plave s hlavou pod vodou a pohledem upřeným do hlubin. Co je nad hladinou, nevidí. Neví jak. Hlídá ostré útesy, které se v moři skrývají.
Proč ji nikdo nenaučil plavat předtím, než ji hodil do vody?
Proč?!

You’re in my mind all of the time
I know that’s not enough
If the sky can crack there must be some way back
For love and only love

Nespí, chytá do sítí své vlastní myšlenky. Dech se přerývaně krátí. Ruka nahmatá křišťálový přívěsek ležící na hrudi a pevně ho sevře, jako by jí mohl přinést úlevu. Přináší...
Přeje si spatřit ho znovu zítra a pozítří a pak každý další den, ale to je nemožné... co to bylo, co je rozdělilo? Pokud to byl osud, čím si ho zasloužila? A pokud to byl Bůh, jak může být tak krutý?
Tolik lidí ji obdivuje a tolik jí pohrdá... tolika už přinesla útěchu. Ale kdo utěší ji?
Je si jistá, že tam někde musí být cesta, jen ona ji nevidí. Vynoří se někdy – nebo se bude navždy plácat ve vodě?

Electrical storm...
Electrical storm...
Baby, don’t cry!

Příliš mnoho citů... vzdychá a pláče bez jediné slzy. Kéž by usnula a zapomněla...
Teplá ruka ve tmě nahmatá její tělo a přitáhne si ji blíž. Myslela že spí. Uhodl, co si myslí...?
Pak už na to nemyslí. Teď ho má a je jen její. Útěcha a zdroj síly. Co bude za chvíli ji nezajímá...

Car alarm won’t let you back to sleep
You‘re kept awake dreaming someone elses dream
Coffee is cold but it’ll get you through
Compromise that‘s nothing new to you...
Let see colours that have never been seen
Lets go places no one else has been

Proč tolik trpí, namísto aby si užívala té vzácné chvíle? Proč si nedokáže uspořádat své myšlenky a zvládnout svůj vlastní život?
A svíce se krátí...
Jen nalézt pevnou půdu pod nohama...
Kdy? A jak?
„Miluji tě...“

It's hot as hell, honey in this room
Sure hope the weather will break soon
The air is heavy, heavy as the truck
We need the rain to wash away our bad luck

Říká sbohem a zároveň ho prosí, aby zůstal, ale ví moc dobře, že musí odejít. Jediná noc jí nestačí. Nemuselo to tak být, ale ona to chtěla, i když věděla, že odchod pak bude bolet ještě víc. Proč, jen proč... nic jiného vědět nechtěla. Kdyby znala proč, mohla by cokoliv.
Byla zoufalá a měla za to na sebe vztek. Věděla, že mu tím způsobuje stejné utrpení. Kde ale vzít sílu narovnat páteř... kde vzít dalekohled, kterým by viděla na obzor?
Schází potichu ztemnělým domem a překračují schody, které vržou. Drží se za ruce. Slova jsou zbytečná.
Každý její dech je příběhem a zpovědí. S každým dechem děkuje a prosí o milost. S každým dechem se mu víc a víc vzdaluje...

You’re in my mind all of the time
I know that’s not enough
Well, if the sky can crack there must be some way back
To love and only love...

___________

Horizont na východě zesvětlal na chladně azurovou. Začínala zima, vítr už bodal jako tisíc nožů. Stáli v šeru zahrady před zadním vchodem a tiskli se k sobě, jako by se viděli naposledy v životě. Možná že ano...
Z hnědých očí jí stékaly slzy a ohnivě rudé prameny vlasů jí nepůvabně padaly do obličeje. Harry jí jemně přejel prsty po tváři.
Možná se zdálo, že jsou stoicky klidní, ale oči se dají tak snadno oklamat. Zvláštní, že nikdo kromě nich nedokázal spatřit celý rozsah bouře, která trhala jejich srdce na kousíčky.
Riskoval všechno, i její život. Pro jedinou noc. Nebylo to správné...
Odstoupil o krok a pak o dva. Poslední pohled a zavíření ledového vzduchu. A Ginny zůstala opět sama.
Mámení krásných věcí je pomíjivé jako východ slunce a stejně neměnné... tak bolestně úchvatné... a čím jiným se má žít, když smysl toho všeho nám uniká?

Electrical storm
Electrical storm
Electrical storm
Baby...
Don’t cry